Chudáčci kino: Zapomenutý fenomén pražských předměstí

Historie vzniku kina Chudáčci

Víte, že na Žižkově máme skutečný poklad? Kino Chudáčci, které už téměř sto let vypráví příběh našeho města. Všechno to začalo v roce 1923, kdy místní obchodník František Novák proměnil obyčejný sklad v něco kouzelného. A ten název? Ten vznikl tak nějak sám od sebe - místní si tehdy říkali, že jsou chudáčci, co si nemůžou dovolit ty nablýskané biografy v centru.

Začátky byly krušné, to si pište. Promítačku koupili z druhé ruky od zkrachovalého karlínského kina, lavice byly dřevěné a plátno? Obyčejná bílá látka. Ale mělo to svoje kouzlo. Lidi se tam cítili jako doma, nikdo se na nikoho nevytahoval.

Tohle místo bylo víc než jen kino - byl to kulturní stánek, kde se scházela celá čtvrť. V roce 1925 přišlo první vylepšení - pohodlnější sedačky, lepší technika. A představte si, že i během krize ve třicátých letech se kinu dařilo. Jasně, když je levné vstupné a dobrý program, lidi přijdou.

Za války? To je kapitola sama pro sebe. Promítač Josef Kratochvíl se stal místním hrdinou - prý uměl tak šikovně pokazit německé propagandistické filmy, že by se člověk musel smát. Teda, kdyby to nebyla tak vážná doba.

Po roce 1948 přišlo znárodnění, ale duch kina Chudáčci přežil i tohle. V šedesátých letech? To teprve byla sláva! Forman, Chytilová a další velikáni české nové vlny - ti všichni se tady scházeli, debatovali, promítali svoje filmy.

I během normalizace si kino zachovalo svoji duši. Jasně, museli trochu ubrat plyn, ale pořád to bylo místo, kde jste mohli vidět něco jiného než všude jinde. A koncem osmdesátých let? To už se tady zase scházeli všichni, kdo chtěli dýchat trochu svobodněji.

Umístění a architektura budovy

Kino Chudáčci, ta nádherná funkcionalistická perla na rohu Dlouhé a Kostelní, vypráví svůj příběh už od roku 1932. Když procházíte kolem, nejde si nevšimnout toho charakteristického zaobleného nároží - chromovaná písmena sice už trochu zrezivěla, ale stále hrdě hlásají svůj původní účel.

Když vejdete dovnitř po schodech s původním terrazzem, přivítá vás něco, co bere dech. Ve foyer na vás dýchne atmosféra první republiky - mramorem obložené stěny a překrásný kazetový strop se štukami. A ta markýza nad vchodem? Broušené sklo na chromovaných konzolách - to je prostě paráda!

Srdcem budovy je kinosál s kaskádovitým stropním osvětlením, kam se vešlo 450 diváků. I když původní červené plyšové sedačky v šedesátých letech vystřídaly modernější, zachovaly si svůj noblesní šmrnc. Stěny zdobí geometrické akustické panely - typická funkcionalistická klasika.

V promítací kabině nahoře jako by se zastavil čas - dva staré promítačky Ernemann tam stojí jako němí svědkové zlaté éry filmu. A ten výhled z točitého schodiště na střechu? Tam kdysi zářil neonový poutač do noci.

Béžová fasáda s horizontálními pásy oken působí elegantně střídmým dojmem. Ze západní strany prosvítá denní světlo řadou štíhlých oken, která lemují únikové schodiště.

V suterénu to kdysi žilo - kotelna, šatny, bufet pro návštěvníky. V padesátých letech sem nastěhovali filmový archiv, který tu vydržel až do roku 1998, kdy kino naposledy zhaslo.

Tahle památka na 1 240 metrech čtverečních sice teď chátrá, ale její kouzlo přetrvává. Je to jako časová schránka - většina původních detailů zůstala zachována, každý kout vypráví příběh o době, kdy byl film králem zábavy.

Programová nabídka a žánrové zaměření

Každý, kdo někdy zavítal do kina Chudáčci, si pamatuje tu jedinečnou atmosféru starého dobrého biografu. Od roku 1992 tohle místo dýchalo láskou k filmovému umění - ne k těm blockbusterům z multiplexů, ale k poctivé artové kinematografii, která vám rozšíří obzory.

Název	Typ	Jazyk
Chudáčci kino	Slovní spojení	Čeština

Pamatujete si na ty nezapomenutelné večery se skandinávskými dramaty? Festivaly a filmové přehlídky byly skutečným bonbónkem programu. Severské noir v zimě, francouzské romance na jaře, a když přišlo léto, čekaly nás dokumenty o přírodě, při kterých se tajil dech.

Co dělalo Chudáčky tak výjimečnými? Především jejich podpora mladých českých tvůrců. Kolik nadějných režisérů tady poprvé ukázalo svoje dílo publiku! Po projekcích následovaly živé debaty, kdy jste mohli potkat budoucí hvězdy českého filmu ještě předtím, než je objevil mainstream.

Dopoledne patřila školákům - žádné suché výklady, ale poutavé dokumenty následované diskuzemi, které často pokračovaly až do odpoledne. A večery? To byla teprve jízda! Silent cinema s živou kapelou, kultovní maratony až do rána, nebo třeba projekce provázené zasvěceným výkladem filmových fajnšmekrů.

Naprostou lahůdkou byly projekce na původních 35mm kopiích. Ten charakteristický zvuk projektoru, vůně filmu - to už dneska nikde nenajdete. Chudáčci byli jako stroj času, který vás přenesl do zlaté éry kinematografie.

S dobou šlo kino napřed i v oblasti moderních technologií. Když ostatní kina zápasila s úbytkem diváků, tady jste mohli sledovat přímé přenosy z Metropolitní opery nebo Bolšoj teatru. Prostě místo, které dokázalo spojit tradici s inovací, aniž by ztratilo svoji duši.

Významné filmové premiéry a události

V srdci našeho města stojí kino Chudáček, místo, kde se už celá desetiletí píše filmová historie. Když procházíte kolem té staré budovy, dýchne na vás kouzlo časů, kdy se tady v roce 1923 poprvé rozběhl projektor s němým filmem Poslední večer. To bylo ještě Bio Invalidů - název, který mnozí pamětníci dodnes nostalgicky připomínají.

Třicátá léta? To byla opravdová zlatá éra. Představte si ten poprask, když se promítala Extáze! Hedička Kieslerová na plátně způsobila pořádné pozdvižení. Místní konzervativci tehdy div nezbourali dveře, ale lidi se jen hrnuli - měsíc v kuse bylo nabito k prasknutí.

Poválečná doba přinesla do Chudáčka nový život. Dokumentární festivaly, besedy s režiséry... A ten večer, kdy k nám zavítal Jiří Menzel s Ostře sledovanými vlaky! To bylo něco. I během normalizace, kdy se program musel trochu uskromnit, si naše kino zachovalo svou jedinečnou duši.

Devadesátky? To se teprve děly věci! Vzpomínáte na ten šílený hororový maraton v roce 1995? Celých 24 hodin strachu a adrenalinu - dodnes se o tom vypráví legendy. A ty premiéry nezávislých filmů? Mladí filmaři z FAMU tady našli svůj druhý domov.

Dneska je Chudáček moderní, ale tu starou atmosféru si pořád drží. Když nedávno promítali zrestaurovanou Marketu Lazarovou, bylo to jako vrátit se v čase. A ty školní projekce? Kolik mladých duší tady asi objevilo kouzlo filmu...

Když vidím ty prázdné sedačky v kině, je mi smutno. Každá z nich vypráví příběh diváka, který dnes nepřišel.

Radmila Pechová

Technické vybavení a modernizace

Víte, co všechno se muselo změnit, aby naše milované kino Chudáčci drželo krok s dobou? Je to fascinující příběh plný technických revolucí a neustálého vylepšování.

Všechno to začalo v roce 1932 se starým promítacím zařízením, které v roce 1957 vystřídal modernější systém MEO 5. To byla tehdy paráda - filmy najednou vypadaly ostřeji a zvuk byl jako ze života!

Sedmdesátá léta přinesla pořádnou vzpruhu v podobě kompletní přestavby promítací kabiny. Nové drážďanské promítačky s xenonovými lampami, širší plátno pro sedmdesátimilimetrové filmy a červená sedadla - to všechno dělalo z návštěvy kina skutečný zážitek.

Rok 1998 byl pro Chudáčky zlomový. Představte si ten moment, kdy diváci poprvé uslyšeli prostorový zvuk Dolby Surround! Najednou jste měli pocit, že sedíte přímo uprostřed děje.

A pak přišla digitální revoluce. Museli jsme se přizpůsobit novým trendům, však víte, jak to chodí. V roce 2012 jsme do digitalizace našeho kina nalili přes 5 milionů. Christie projektor, nový server, vylepšený zvuk - zkrátka všechno tip ťop.

No a dneska? Máme stříbrné plátno pro 3D filmy, LED osvětlení kam se podíváte, a celá projekční kabina běží prakticky sama. Je to jako den a noc oproti těm začátkům.

Když se tak člověk ohlédne, je to neuvěřitelná cesta od skromných počátků až k dnešní špičkové technice. A víte, co je na tom nejlepší? Že si u nás pořád zachováváme tu útulnou atmosféru malého kina, jen s mnohem lepším obrazem a zvukem.

Návštěvnost a oblíbenost mezi diváky

Malé artové kino Chudáčci se stalo kulturním fenoménem, který si našel cestu k srdcím všech milovníků kvalitního filmu. Ze začátku to nebylo jednoduché - třicet až čtyřicet diváků v sále pro osmdesát lidí by leckoho odradilo. Ale kouzlo tohoto místa? To bylo v něčem úplně jiném.

Polovina devadesátých let přinesla zásadní zlom. Promyšlený výběr filmů a tematické večery začaly přitahovat čím dál víc nadšenců. Představte si ty debaty po projekcích - mladí umělci, studenti a všichni, kdo hledali něco víc než běžnou hollywoodskou produkci, tady našli svůj druhý domov.

Věrnost našich diváků byla neuvěřitelná. Říkali si rodina Chudáčků a nebyla to jen prázdná slova. Chodili k nám pravidelně, bez ohledu na program. Vždyť kde jinde byste mohli vidět filmy, které běžná kina ani nezařadí do programu?

Postupně se návštěvnost vyšplhala na šedesát diváků na představení - to už je slušný úspěch pro malé artové kino! A když přišel festival? To jste museli přijít hodinu předem, abyste vůbec sehnali lístek. Půlnoční projekce kultovek byly kapitola sama pro sebe - plný sál nadšených filmových fajnšmekrů, kteří znali každou repliku nazpaměť.

V době, kdy multiplexy válcovaly menší kina, jsme dokázali něco výjimečného. Vybudovali jsme komunitu více než 500 aktivních členů klubu, kteří s námi sdíleli vášeň pro jedinečnou filmovou kulturu. A když devět z deseti návštěvníků řekne, že jsou nadšení a doporučují nás dál? To už o něčem svědčí.

Spolupráce s filmovými festivaly

Kino Chudáčci se za poslední roky proměnilo v kulturní klenot našeho regionu. Zlomovým momentem bylo navázání spolupráce s karlovarským festivalem, díky kterému si můžeme vychutnat festivalové pecky přímo u nás, v pohodlí domácího prostředí. Nemusíte se trmácet do Varů - festival přijede za vámi!

Srdce dokumentárního filmu bije u nás díky propojení s Ji.hlavou. Kolikrát jsme už zažili ty úžasné večery, kdy po projekci následovala vášnivá debata s režiséry až do nočních hodin. Každý takový večer přináší nový pohled na svět kolem nás.

Francouzský šarm a elegance k nám přichází s Festivalem francouzského filmu. To byste měli vidět, jak se naše foyer promění v malou pařížskou kavárnu! Milovníci croissantů a dobré kinematografie si přijdou na své.

Díky členství v síti Europa Cinemas můžeme nabídnout to nejlepší z evropského filmu. Vzpomínáte na ten italský snímek minulý měsíc? Sál praskal ve švech a diváci odcházeli s úsměvem na tváři.

Jsme hrdí na podporu mladých talentů - studentské festivaly u nás našly druhý domov. Je radost sledovat, jak místní filmaři rostou před očima a získávají první ostruhy právě na našem plátně.

Asijské kino? I to u nás má své místo! Od něžných japonských dramat po strhující korejské thrillery - náš program je pestrý jako život sám. A když k tomu přidáte pravidelné besedy s odborníky na asijskou kulturu, není divu, že i v době Netflixu máme plný sál.

Současný stav a budoucí plány kina

Naše milované kino Chudáčci se konečně dočká pořádné proměny! Největší revolucí projde promítací technika - představte si ty nejnovější blockbustery v dokonalém 4K rozlišení a se zvukem Dolby Atmos, při kterém vám budou běhat mrazíky po zádech.

Pamatujete na ta stará, vrzající sedadla? Ta jsou minulostí! Celý interiér dostane nový kabát - pohodlná křesla s extra místem pro nohy, příjemné teplo v zimě a osvěžující vzduch v létě. Ve foyer vznikne útulná kavárna, kde si před filmem vychutnáte voňavou kávu, a malá galerie představí díla našich místních umělců.

Program? Ten bude nabušený k prasknutí! Kromě nejžhavějších filmových novinek se můžete těšit na tematické večery - co třeba maraton vašich oblíbených klasik? Nezapomínáme ani na babičky a dědečky nebo naše nejmenší diváky. Však víte, jak je důležité společně sdílet filmové zážitky.

Věrní návštěvníci se mohou radovat z nového bonusového programu - čím častěji přijdete, tím víc ušetříte. Konečně bude fungovat i pořádné online předprodej, žádné více fronty u pokladny!

Okolí kina se promění v příjemnou oázu klidu. Představte si, jak před večerním představením posedíte na lavičce mezi rozkvetlými záhony. Pro ekologicky smýšlející diváky připravujeme dobíjecí stanice pro elektromobily a bezpečné stojany na kola.

Jasně, není to levná záležitost, ale do tří let bude z našeho kina kulturní šperk, na který budeme všichni pyšní. První změny uvidíte už za pár měsíců. Těšíte se? My tedy rozhodně ano!

Kulturní přínos pro místní komunitu

Kulturní život v našem městečku dostal nový náboj díky chudáčci kinu, které se stalo skutečným srdcem místního dění. Není to jen obyčejné kino - je to místo, kde se potkávají sousedé, kde babičky vzpomínají na své první rande a kde děti poprvé zažívají kouzlo velkého plátna.

Filmové večery tady mají úplně jinou atmosféru než v multiplexech. Sedíte v útulném sále, v ruce voňavý popcorn od paní Květy z bufetu, a kolem sebe známé tváře. Od artových snímků po pohádky pro nejmenší - každý si tu najde to své.

Komunitní prostor chudáčci kina žije i mimo promítání. Místní fotografka Anička tu nedávno vystavovala své černobílé portréty, děcka ze základky tady měly výstavu výtvarných prací a každou středu se tu schází klub seniorů na kávu a film.

Dopolední projekce pro školy nejsou jen o koukání na plátno. Děti diskutují, přemýšlí, učí se chápat svět skrz příběhy. A o prázdninách? To se z našich mladých stanou filmaři - točí, stříhají, objevují kouzlo filmu na vlastní kůži.

Naši senioři si oblíbili úterní dopoledne - za lidovou cenu si užijí film a pak nad šálkem čaje probírají život. Pro mnoho z nich je to vítaná příležitost vypadnout z domova a potkat se s vrstevníky.

Ekonomicky kino pomáhá celému městu. Kromě stálých zaměstnanců tu brigádničí studenti, místní cukrárna dodává zákusky, řemeslníci se starají o údržbu. Kavárna v předsálí se stala oblíbeným místem pro pracovní schůzky i přátelská setkání.

Díky nadšení dobrovolníků a podpoře místních se daří udržovat tohle kulturní srdce města při životě. A není to jen o kultuře - je to o společenství, o sdílení, o vytváření vzpomínek. Vždyť kolik lásek asi začalo právě tady, v setmělém sále chudáčci kina?

Zajímavosti a kuriozity z historie

Historie kina Chudáčci je jako příběh z jiného světa. Všechno to začalo v roce 1923, kdy se z obyčejné hospody mělo stát něco úplně jiného. Představte si to překvapení - místní podnikatel František Novák potká potulného promítače a úplně ho to nadchne. Prostě se zbláznil do filmů natolik, že z rozdělaný hospody udělal kinosál.

A ten název? To je vlastně docela vtipný příběh. Lidi z okolí tehdy chodili okolo stavby a pošklebovali se: Ti chudáčci, co tam budou chodit... No a vidíte - ten posměšek vydržel přes devadesát let a stal se z něj symbol kultury v celým okolí.

Za války to bylo ještě zajímavější. Pod podlahou hlavního sálu vybudovali tajný systém úkrytů pro odbojáře. Němci vůbec netušili, že během promítání vlasteneckých filmů si odbojáři předávají důležitý zprávy. Ten úkryt tam mimochodem je dodneška, i když se tam běžně nedostanete.

Pamatujete na padesátý léta? To tam měli promítače Kratochvíla, kterej dokázal nenápadně upravovat sovětský propagandistický filmy. Prostě tam šikovně stříhal a zkracoval záběry, a nikdo na to nepřišel. Tedy až do roku 1989, kdy se na půdě našly původní filmový pásy.

V osmašedesátým se z kina stalo centrum odporu. Promítaly se zakázaný filmy, lidi se tu scházeli s disidenty. StB tam sice párkrát vtrhla, ale díky důmyslnýmu systému varování nikdy nikoho nechytili.

A věděli jste, že původní větrání z roku 1923 funguje dodneška? Nepotřebujou žádnou elektrickou klimatizaci - všechno jede na přirozený proudění vzduchu. Bylo to tak pokrokový, že se na to jezdili dívat i odborníci z Prahy.

Dneska je kino Chudáčci živoucí muzeum prvorepublikový architektury. Ty původní dřevěný sedadla, každý s vlastním vyřezávaným číslem, jsou tam pořád. Prej na nich jeden místní řezbář makal přes rok. To už dneska nikdo nedělá, co?